Vítám vás na svém blogu na webu Kořeny ženy terapie.

Převážně zde nabízím své služby kraniosakrální terapie. Právě tyto oblasti – terapie a tvorba, jsou teď hlavní součástí mojí práce.

Rozhodla jsem se ale začít sdílet i pár věcí, které mi dávají smysl. Především proto, že si myslím, že je důležité i pro mé budoucí klienty vidět, jak jsem se ke kraniosakrální terapii vůbec dostala, jaké různé zkušenosti mě postupně vedly k průvodcovství a co všechno dnes ovlivňuje můj pohled na člověka a jeho cestu k harmonizaci nervového systému a celkovému zdraví.

Začala bych zlehka…

Než jsem se dostala ke kraniosakrální terapii, pracovala jsem několik let v sociálních službách s lidmi s duševním znevýhodněním. Dostala jsem se tam po svých vlastních zdravotních zkušenostech a hlubších prožitcích.

Pracovala jsem s různorodou klientelou, absolvovala různé stáže a vzdělávání a setkala se i s vážnými diagnózami. Absolvovala jsem například stáž, kde jsem byla přímo v prostředí lidí, kteří se potýkali se závislostí a zároveň s duševním znevýhodněním a vědomě se rozhodli se svou situací něco dělat.

Byla jsem přímo součástí tohoto prostředí a postupně jsem získávala různé zkušenosti – profesní, osobní i ty, které přicházely prostřednictvím lidí v mém blízkém okolí.

Byla to pro mě poměrně náročná práce a v době, kdy jsem se ještě sama zotavovala ze svých vlastních věcí, jsem po několika letech došla do bodu vyhoření. Potřebovala jsem v životě změnit směr.

V tomto období jsem začala více tvořit. Nejprve jsem se věnovala tvorbě bio kosmetiky a vracela se k věcem, které mám ráda – k přírodě, minerálům, přírodním materiálům a samotnému tvoření.

Postupně jsem se životem zase nějakým způsobem dostávala dál. Zažívala jsem svoje pády i vzestupy, později jsem se od tohoto směru na nějakou dobu odklonila a znovu pracovala ve službách s lidmi jako hlavní zaměstnání. Až jsem zjistila, že je to něco, co mě už dlouhodobě nenaplňuje a někdy až vyčerpává.

Ještě při klasickém zaměstnání jsem ale začala toužit po vlastní živnosti. Začala jsem s tvorbou šperků z polodrahokamů, ale postupně jsem si uvědomila, že i když je to krásná věc, není to jediné, co bych chtěla předávat a co by mě hluboce naplňovalo.

Absolvovala jsem proto několik masérských kurzů, ženské harmonizační masáže a také kurzy klasických, regeneračních a sportovních masáží. A potom přišel kurz kraniosakrální terapie, který mě z toho všeho oslovil nejvíce.

Začala jsem se jí věnovat naplno.

Pořídila jsem si první masérské rozkládací lehátko a začala pracovat doma, převážně pro známé a rodinu. Pomalu, postupně. U toho jsem pořád tvořila a zároveň chodila do zaměstnání.

Postupně jsem ale zjistila, že mě zaměstnání bere tolik energie, že jsem se rozhodla udělat krok do neznáma. Přestože jsem vůbec nevěděla, jak přesně všechno bude, začala jsem se primárně věnovat živnosti a klasickou práci jsem si nechala jen na úplně malý úvazek.

Potřebovala jsem mít prostor věnovat se tomu, co mi opravdu dává smysl a v čem vidím největší přínos i pro ostatní – kraniosakrální terapii a tvorbě.

A u toho jsem vlastně zůstala.

Rozsah toho, čemu jsem se za svůj život věnovala, je poměrně komplexní. A někdy je i pro mě samotnou trochu těžké to všechno uchopit. Občas se v tom vlastně můži i sama trochu ztrácet - že někdy nevím, kam dávat pozornost nejvíce.

Za ty roky jsem prošla různými vzděláváními a oblastmi, které mě zajímaly. Ať už to byla čínská medicína, kam jsem docházela do Institutu tradiční čínské medicíny v Brně, hlubší zájem o ženské zdraví, psychosomatiku nebo poznávání vlastních vzorců a jejich fungování u lidí.

Zajímalo mě ženství, ženská energie, ženské kruhy, bylinky, jejich hlubší poznávání a zpracovávání. Věnovala jsem se tvorbě různých harmonizačních olejů v rámci biokosmetiky, šperkům, kresbě a dalším formám tvorby.

Je toho zkrátka celkem dost…

Spousta věcí mě baví a zároveň jsem si za svůj život prošla i různými náročnými obdobími.

Ať už to bylo náročné dětství, o kterém tady rozhodně nechci nikoho jmenovat, obviňovat ani vynášet nějaké rozsudky. Byly to ale věci, které mě mohly ovlivnit natolik, že se později různým způsobem projevily na mém zdraví i v partnerských vztazích.

Prošla jsem si také různými vztahovými dynamikami, které bych v uvozovkách označila jako toxičtější. Nechci tady nikoho nálepkovat a sama to nemám ráda.

Právě některým těmto tématům bych se ale chtěla postupně věnovat i tady na blogu.

Osobní zkušenost, praxe a pokora - a ta se učí celý život.

Čím hlouběji se dostávám do praxe s lidmi, ať už v průvodcovství nebo celkově v práci s člověkem, tím víc si uvědomuji, jak moc mi pomohly moje vlastní osobní zkušenosti.

Za prvé mi pomohly vůbec držet bezpečný prostor a mít hlubší empatii vůči lidem. Zároveň mě naučily vnímat důležitost určitého etického a morálního kodexu.

Rozhodně to ale neznamená, že bych věděla všechno.

Naopak. Spoustu věcí se pořád učím za pochodu – sama na sobě i na ostatních. Vnímám v tom určitou pokoru, protože i já můžu někdy něco přestřelit, něco nepochopit úplně správně nebo se v něčem mýlit.

Ale právě to je život. Pořád mě učí hlubšímu a komplexnějšímu chápání lidských bytostí.

Rozhodně nejsem na konci vědění. Jsem v procesu.

Snažím se ale mít co nejširší a víceroúhlý pohled. A velkou část toho mi dávají právě moje vlastní osobní zkušenosti.

Párkrát jsem na svých sociálních sítích říkala i takovou tezi, že pro mě není formální vzdělání jedinou zárukou důvěryhodnosti člověka, který má být kvalitním průvodcem.

Myslím to hlavně ze své vlastní zkušenosti.

Prošla jsem si různými hlubšími a také traumatickými zkušenostmi a osobně jsem zažila lidi, kteří sice měli vzdělání, ale převážně teoretické. A ne vždy mi takové vzdělání dokázalo dát to, co jsem v danou chvíli potřebovala.

Proto jsem později hledala i v jiných vodách. U lidí, kteří měli buď vzdělání a zároveň hlubší osobní zkušenost, nebo pracovali s člověkem úplně jiným způsobem.

Neříkám tím, že chci jakkoliv znevažovat vzdělání. To určitě ne. Všechno má svoje místo.

Myslím si ale, že především v některých oborech, které pracují s psychikou člověka, může být velmi důležitá také integrovaná zkušenost.

Přirovnala bych to k úplně jednoduché věci.

Pokud se spálím o plotýnku a půjdu za člověkem, který si nastudoval, co se děje, když se někdo spálí o plotýnku, ale nikdy se mu to nestalo, může mě samozřejmě nasměrovat a může mi pomoct.

Ale nikdy nebude úplně přesně vědět, jaký je můj konkrétní prožitek.

Vím, že je to hodně zjednodušený příklad. Jen se na něm snažím ukázat rozdíl mezi znalostí něčeho a skutečnou prožitou zkušeností.

“Pokoře se učíme celý život…”.

Co si neseme z dětství
 

Možná bych tady začala právě dětstvím.

Nebudu vůbec říkat, co přesně se stalo. Ale už tehdy jsem zažívala některé situace, které mě velmi formovaly a možná ovlivnily i moji primární citlivost a empatii.

Myslím si, že empatie je do velké míry něco, co se učíme.

Člověk se podle mě nenarodí automaticky jako hluboce empatický člověk, který chce číst každému myšlenky, pocity a vnímat všechny kolem sebe.

Může mít určité předpoklady pro citlivost, ale velká část toho, jak se naučíme vnímat druhé, podle mě vzniká až v prostředí, ve kterém vyrůstáme.

Pokud dítě vyrůstá s nepředvídatelnými rodiči, může se naučit číst nálady, předvídat reakce a přizpůsobovat se. Často i na úkor sebe a svých vlastních potřeb.

A někdy lidé, kteří se naučili získávat hodnotu nebo ocenění především tím, že pomohli, ustoupili nebo se přizpůsobili potřebám druhých, později přirozeně tíhnou i k pomáhajícím profesím.

Tento vzorec jsem u sebe rozpoznala například ve chvíli, kdy jsem nastoupila na výcvik dulství.

K němu se možná ještě někdy vrátím.

Teď jsem to ale vyhodnotila spíš jako další svůj celoživotní projekt. Dlouhé roky jsem totiž byla ve službách přímé obslužné péče pro lidi a i moje podnikání je do určité míry postavené na službě druhým.

To, jak mám svoje podnikání nastavené teď, mě naplňuje. V tomto období jsem ale začala cítit, že další podobný krok by pro mě mohl být zase určitým výkonem a šel by na úkor mého vlastního života.

Na úkor mé energie, mé rodiny a určitého pohodlí, které už bych si v životě chtěla také dovolit.

A právě tady jsem si začala uvědomovat, že spousta věcí, které dnes používám ve svém průvodcovství, jsem se vlastně naučila už v dětství.

Můžu to vnímat i jako určitý dar.

Díky tomu, že jsem měla náročnější dětství, jsem se naučila některé věci, které se dnes staly součástí kvalit toho, co dělám.

Zároveň ale nechci romantizovat něco, co bylo náročné.

Prošla jsem si různými traumaty a ne vždycky to bylo jednoduché. V jednu dobu to výrazně ovlivnilo moje vlastní zdraví i psychiku. A tím pádem se to později promítalo také do vztahů, někdy i partnerských.

Právě tam jsem se začala ještě více učit a rozpoznávat.

Dnes to zpětně beru jako určitou formu učení a daru, i když to tehdy bylo velmi náročné. Začala jsem díky tomu více chápat psychiku, některé vzorce osobnosti a vůbec to, jak mohou určité mechanismy ovlivňovat člověka i jeho vztahy.

Poprvé – nebo spíš výrazněji – jsem se začala zabývat také poruchami osobnosti. Tím, jaký dopad mohou mít na člověka, který zpočátku tomu, co se ve vztahu děje, vůbec nerozumí, a zároveň i tím, jaké mechanismy mohou stát za určitým chováním a jakou roli v tom může hrát minulost samotného člověka.

Proč o tom všem vlastně píšu
 

Možná to celé může na první pohled působit trochu chaoticky.

Kraniosakrální terapie, psychika, různé názory, bylinky, tvorba, ženské zdraví…

Ale když se podívám na těch přibližně 12 let, během kterých se tímto směrem postupně ubírám, začínám v tom sama vidět stále větší celek.

Prošla jsem různými vzděláváními – od čínské medicíny přes psychosomatiku a ženské zdraví až po masérské kurzy a vědomou práci s tělem. Do toho přišly osobní zkušenosti, tvorba, příroda, bylinky a další oblasti, které mě během života přirozeně přitahovaly.

Postupně se to začalo spojovat do jednoho celku.

Do určitého celostnějšího pohledu na člověka.

Ať už je to vědomý dotek, kraniosakrální terapie, aromaterapie, bylinky, nebo třeba rozhovor a určitá forma nasměrování.

Nehraju si přitom na někoho, kdo má odpověď na všechno nebo kdo může člověku poskytovat odborné poradenství ve všech oblastech. To rozhodně ne.

Myslím si ale, že někdy může člověku chybět právě někdo, kdo má vedle vzdělání také hlubší integrovanou zkušenost a zároveň se celý život dál učí.

Nemusí to vždy znamenat další oficiální titul.

Může to být i zkušenost, která člověku umožní podívat se na jeho situaci z trochu jiného úhlu, doplnit pohled nebo ho nasměrovat tam, kde už je potřeba jiný typ odborné pomoci.

I proto dnes v rámci kraniosakrální terapie můžu nabídnout také určitý psychosomatický pohled nebo hlubší rozhovor mimo samotnou terapii.

A právě proto bych v dnešním článku chtěla jen lehce nakousnout i téma různých vzorců a vztahových dynamik.

Nechci tady nikoho diagnostikovat, nálepkovat ani hledat viníky.

Spíš bych chtěla sdílet některé svoje zkušenosti a úvahy o tom, co jsem sama postupně začala rozpoznávat, čemu jsem dříve nerozuměla a co mi pomohlo lépe chápat nejen druhé, ale především sama sebe.

K tomuto tématu se proto budu podrobněji vracet v dalších článcích.

A pokud vás tahle oblast zajímá, třeba se sem zase vrátíte.

S láskou,
Monika | Kořeny ženy